Nájemné a deregulace dle ČSSD - předvolební rétorika či vážný úmysl?!
http://domaci.ihned.cz/c1-34003930-nejchudsi-duchodci-plati-nejdrazsi-najmy
http://ekonomika.ihned.cz/c1-39671960-regulovane-najemne-podrazi-v-prumeru-temer-o-petinu
SCI-FI nebo reálné vize?
http://domaci.ihned.cz/c1-40301600-prehledne-takto-by-vypadalo-cesko-podle-paroubkovy-cssd
Z HISTORIE:
http://domaci.ihned.cz/c1-25991900-socialiste-chteji-aby-najemni-bydleni-bylo-zase-in
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
STOPY - ANEB SLIBY CHYBY????????????????
%%%%%%%%%%%%%%
cituji z:
http://www.ivanprikryl.cz/view.php?cisloclanku=2005060901
Stránky nezávislého odborníka na družstevnictví, bydlení a právo
Znovu o nájemném, zřetelně.
Myslím, že je nutno podrobně objasnit, proč přistupujeme k deregulaci....
Nájemné je dle definice užívání cizí věci za úhradu. Jde o běžný způsob uspokojení určité potřeby, najmout můžete třeba automobil, zahradu, zámořskou loď či koňské spřežení. Většina těchto věcí je nahraditelná nebo postradatelná. Nájem bytu je věcí složitější. Bydlet, alespoň v našich zeměpisných šířkách, musíme všichni, jinak nám hrozí značná újma, možná o ztráta života.. Bydlení je též těžko nahraditelné něčím jiným. Proto poptávat a poskytovat bydlení je věcí složitější, což se v právu projevuje přísnější úpravou. Vyhodit člověka na ulici ze dne na den v lednových mrazech může skutečně ohrozit člověka na životě. Moderní Evropské státy proto formulují právo občana na důstojné bydlení. Nelze ho chápat jako právo na bezplatné „přidělení“ bytu ale jako právo na šanci opatřit si bydlení přiměřeně svým možnostem. Podobnou cestou se snažíme kráčet i my, v tomto konceptu byla nedávno vládou schválena Koncepce bytové politiky. Jde o souhrn konkrétních opatření v politice bydlení. Jednou z priorit je pak dokončení reformy nájemního bydlení. Tato oblast byla dlouhá léta tabuizována. Předchozí režim vše určil právní normou. Kdo má na byt právo, kolik se bude platit, vycházel z vize hospodaření se státními popř. družstevními byty ( i když družstevníci museli většinu svých potřeb i tehdy platit ze svého). Nájemné podle bytových kategorií bylo přesně určeno, soukromé, tedy osobní vlastnictví domů a bytů bylo potlačeno a podřízeno obecné právní úpravě – tedy nikoli dle jure ale de fakto vyvlastněno. Předchozí vlády po roce 1990 nepostupovali koncepčně. Nájemné se měnilo administrativně, různými většími či menšími skoky, ignoroval se vliv lokality, kvality, liberalizovali se ceny energií a služeb což potlačilo liberalizaci nájemného. Tento proces doprovázelo faktické přibližování se Evropské unii – a tomu je třeba rozumět Evropskému právu, zvyklostem. Dnes není možné akceptovat výhody EU a ignorovat její pravidla. Od roku 2001 neexistoval žádný právní předpis, který by výši nájemného upravoval. V určitém slova smyslu zde žádná regulace nájemného není – ale také neexistují pravidla, právní předpis, který by umožnil změnu výše nájemného jinak, než vzájemnou dohodou pronajímatele a nájemníka. Znamená to , že ve všech případech, kdy se uzavírá nová nájemní smlouva není výše nájemného ničím předurčena a je výsledkem shodné vůle – nabídky, která je akceptována. Problematickou skupinou zůstává skupina staronájemců, kteří mají takříkajíc „zamrzlé“ nájemní smlouvy, které byly povětšinou uzavřeny ještě v době kdy bezvýhradně platilo regulované nájemné na základě dekretu, popřípadě, které přešly beze změn v důsledku přechodu práv z nájemní smlouvy v důsledku úmrtí či odstěhování ve smyslu občanského zákoníku. I zde může dojít k změně nájemného dohodou, ale pokud k ní nedojde, pak platí nájemné v původní výši. Nová Evropská pravidla ale též Úmluva o lidských právech však naši republiku zavazuje omezovat vlastnická práva jen ve veřejném zájmu a to omezeně, dá se říci výjmečně. Právo věc držet, užívat či brát z ní výnos je klasickým atributem vlastnictví. Znamená to najít vyvážený vztah mezi zmíněným právem vlastníka domu a ochranou účelu nájemního práva – nevystavit občany do situace hmotné či jiné nouze. O sociálně slabé občany se musí postarat stát, ovšem nikoliv bez omezení. Je třeba rozlišit situaci starších lidí, jejichž důchody nelze razantně zvyšovat a kteří nejsou již schopni si přivydělat a nemají žádné úspory. Oni svůj život prožili v jiném politicko-ekonomickém prostředí a v důchodu se dostávají do zcela jiných poměrů. Ostatním lidem musí být pomoženo alespoň dočasně, pokud se octnou v tíživé situaci. Většina občanů si však musí uvědomit, že bydlení je priorita a snažit se k němu takto přistupovat. Tomu též odpovídá stav, kdy více než 60% lidí žije v domcích, domech a bytech, které vlastní a zaplatili tudíž celou jejich hodnotu ( nebo ji splácejí prostřednictvím hypotéky) a provoz domu hradí zcela ze svého. Totéž platí o více než 20% družstevníků. Pro tyto skupiny je regulace nepochopitelná. Zůstává skupina, který žije v nájmu. Současný stav neuspokojí nikoho. Mladí lidé, kteří shání byt platí mnohdy neuvěřitelné částky za nájem bytu v paneláku, trh je zdeformován. Ti co již uzavřeli nové smlouvy platí vysoké nájemné. Pak zůstává skupina asi 17% kterých se náš zákon bude týkat. Jeho princip lze rozdělit do dvou etap: V první etapě může pronajímatel jednostranně zvýšit nájemné formou, kterou zákon stanoví. Toto oznámení doručí nájemníkovi a ten vždy k říjnu každého roku bude povinen tuto změnu akceptovat. Zákon určí též, o kolik se nájemné zvedne. K tomu poslouží výpočet podle cenové mapy, která vzniká na ministerstvu financí již několik let a které vyjadřuje ceny nemovitostí podle skutečně realizovaných cen. Tyto ceny budou ročně aktualizovány v příloze zákona. |Nájemné se určí koeficientem 5% ( v Praze v některých lokalitách 3 resp. 4 %). Tak se z ročního limitu propočte měsíční navýšení. MMR zpracovalo jakousi „kalkulačku“ podle které si může každý občan nový nájem vypočítat – stačí znát stávající nájemné, velikost bytu v m2 a lokalitu. Tyto údaje budou zveřejněny na webových stránkách ministerstva ale budou tam též ke stažení – je našim zájmem aby byl programech k dispozici pro každého zájemce. Příkladmé propočty dokazují že navýšení je v řádech stovek, nikoli tisíců korun měsíčně. Ti lidé, kteří by v tom důsledku začali platit na nájemné více než 1/3 svých čistých rodinných příjmů pak mohou požádat o sociální výpomoc. Tím přejdeme od plošné subvence (regulací) na adresnou, jen potřebným. Toto zvyšování by mělo podle v tomto okamžiku platného návrhu probíhat 6 let. Poté bude následovat tzv. standardní období. To znamená, že nájem je určen nabídkou a poptávkou, platným nájmem bude výše dosažená na konci přechodného období. Pokud bude kterákoliv strana žádat změnu, třeba zvýšení, musí dojít k dohodě. Pokud k ní nedojde, určí ji k žalobě té či oné strany soud. Ten přihlédne k ceně v místě obvyklé. Její výše však nebude, jak jsme původně zvažovali, stanovena obcemi na základě jejich zjištění. Takový postup nezaručuje objektivní stav. Zvolili jsme princip, který určuje občanský soudní řád. Kdo navrhuje zvýšení, musí takzvaně „ unést důkazní břemeno“ tj. nabídnout soudu důkaz, že stávající nájemné je podstatně nižší ( vyšší) než ostatní nájmy ve srovnatelných bytech v domě. K tomu může posloužit jakýkoliv prostředek, kterým je možné zjistit stav věci – výslech svědků, listiny – tedy ostatní uzavřené nájemní smlouvy v domě, znalecké posudky vyjádření expertů atd. Bude zde též platit, že se při změnách v druhém a dalším roce bude brát ohled na to, zda nový nájem není vyšší o více než 25% než nejnižší nájem v předchozích letech. Tím nechceme zabránit navýšení ale chceme tlumit razantní změny. Tento model by pak měl fungovat trvale. Jsem si vědom, že jde o kontroverzní otázku, velice citlivou a choulostivou ale naše nečinnost by zcela jistě změnám nezabránila – právo by si nalezlo cestu samo – prostřednictvím různých institucí, soudu pro lidská práva především. Takové změny by pak mohly být razantní, nebyly by doprovázeny sociálními tlumiči a mohly by výrokem o náhradě škody dopadnout na všechny skupiny občanů, tedy i na vlastníky bytů a družstevníky. JUDr.Ivan Přiryl
Vydáno dne 09. 06. 2005
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
cituji z:
http://www.ivanprikryl.cz/view.php?cisloclanku=2005010202
Jak dál v nájemném ? Tato otázka bude již v prvním čtvrtletí skloňována čím dál častěji...
Dostal jsem k o vánocích esemesku. Nic neobvyklého až na to, že mě jeden ze známých politiků napsal : „Děkuji za přání k vánocům a také přeji. 25% růstu nájemného?“ Již dříve však bylo rozhodnuto, že návrh nové úpravy nájemného je v plánu legislativních prací zařazen na březen roku 2005. Ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek současně schválil záměr připravit již v průběhu ledna informační semináře pro politiky, odbornou veřejnost, v posledním lednovém týdnu by pak měla návrh projednat Bytová tripartita . Poté by měl návrh projít standardním připomínkovým řízením, neboť významným spolupředkladatelem je Ministerstvo financí, důležité bude též posouzení Ministerstva práce a sociálních věcí i dalších úřadů. Mnohá média si z kusých informací skládají jak mozaiku představu o budoucím zákonu, čímž zavádějí veřejnost zcela k jinému obrazu než který připravujeme. Rád bych tyto informace uvedl na pravou míru. Narovnat deformované nájemní vztahy a zejména nájemné je problémem, na který si netroufla ODS v roce 1993, když ve své koncepci bytové politiky hovořila především o privatizaci bytového fondu. Zatímco cena energií byla deregulována a rostla velice razantně, utvářelo okolo nákladů na bydlení prostředí zdánlivě zcela neřešitelné. Čím déle se problém odkládal, tím více byl deformován a démonizován. Jistě to byla zásadní chyba. Avšak dnes není ani rok 1993 ani rok 1997, situace na trhu s byty se podstatně změnila. Též skutečnost, že jsme členy Evropské unie a že musíme přizpůsobovat právní a ekonomické prostředí těmto podmínkám je změnou podstatnější, než se veřejnost domnívá. Ostatně píšete li nový zákon který se dotýká podpory té či oné skupiny obyvatel, musíte projít složitým procesem notifikace, tedy přesvědčit Brusel, že navržená forma podpory je slučitelná s právem EU. V zásadě každá podpora by měla být adresně zaměřena a mj. též sociálně odůvodněna. Plošná regulace nájemného takové podmínky nenaplňuje. Privatizace bytového fondu proběhla a probíhá dál. Tím se počet nájemních bytů obcí snižuje a den ze dne regulace končí. To mnozí družstevníci a vlastníci poznají při plánování oprav společných částí domu. Příspěvek na opravy zvyšují i v řádech tisíců korun. Nájemného se nedotýká privatizace družstevních bytů, avšak obecní bytový fond byl privatizován velice razantně. Podstatné procento obecních nájemních bytů je po privatizaci již mimo tuto oblast. Soukromí vlastníci, družstevníci, vlastníci bytů, možná 75% všech „bydlících“ si dnes musí řešit náklady na bydlení v podstatě bez jakékoliv pomoci státu, na principu ekonomicky nezbytných nákladů. Je věcí známou, že regulační pravidla u nás po nálezu Ústavního soud neexistují. Tak nově uzavírané nájemní smlouvy jsou co do výše nájemného zcela svobodné a platí cena dohodnutá ve smlouvě. Výši nájemného lze také měnit dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem. Zdá se, že tyto případy nejsou zdaleka tak ojedinělé, jak se zdá, předpokládáme že jich může být až 5% z nájemních bytů. Zbývá pak možná méně než 20% bytů, kde platí původní tedy regulované nájemní smlouvy. Pokud by kterákoliv strana vztahu, pronajímatel či nájemce podala žalobu u soudu a žádala aby bylo nájemné upraveno, nemá soud v platném právním řádu žádnou oporu, návod či algoritmus, jak rozhodnout. A to již neberu v potaz, že bývá významné, zda pronajímatel je obec nebo soukromý vlastník. Obec není vždy subjektem, který hodlá pronajímat byty se ziskem a tak nejvíce po nové právní úpravě volají, a to důvodně, vlastníci. Nepřeji si vůbec, abychom zastrašili veřejnost hrozbou, že nárůst nájemného bude činit 25% ročně. Je to nesmysl. Cílem odbourání bariér není zvyšování cen ale naopak vytvoření takového prostředí, kdy nájemné , s výjimkou atraktivních lokalit velkých měst, bude postupně klesat a reagovat na stav na bytovém trhu. Právě proto MMR předkládá celé spektrum zákonů a opatření, které nastolení tohoto stavu podmiňuje: různé druhy půjček ze státního fondu rozvoje bydlení popř. od bank adresně zaměřené na nákup bytu, zákon o podpoře družstevní výstavby nájemních bytů, zákon o neziskových bytových společnostech, to všem má vytvořit alternativu pro ty, kteří raději budou investovat do svého a platit jen ekonomicky nezbytné náklady. Jak tedy nový návrh koncipujeme? Dnes existují přinejmenším dvě cenové hladiny nájemného. Jednu, tu nižší představuje regulované, chcete-li zamrznuté nájemné, tu druhou představují nové svobodné smlouvy, které jsou podstatně vyšší, mnohdy až přemrštěné, což ovlivňuje především lokalita v níž se byt nachází ale též nedostatek bytů na místním trhu. Považuji za nestandardní, aby v Praze na sídlišti Černý most byl smluvní nájem v bytě 2+1 ve výši 11.000 Kč měsíčně a regulovaný nájem bytu 1+4 v Praze 1 činil 3.000 Kč. Předpokládáme, že nájemné bude uvolňováno postupně a nikoliv plošně K tomu potřebujeme znát reálnou výši placeného nájemného v tom kterém bytě a současně výši tzv.místního přehledu nájemného v té které lokalitě měst a obcí. Ve velkých městech tedy bude zásadní rozdíl mezi jednotlivými obvody a částmi. Návrh zákona počítá s několika etapami. Předně musíme definovat princip tzv. místně obvyklého nájemného v přehledu nájemného a způsob jeho výpočtu ze svobodně uzavíraných smluv. To bude třeba upravit zákonem, má-li to být zrcadlo reálné a nepokřivené. Jeho sestavení může trvat dva až tři roky. Již dnes však existují informace o tržních cenách nemovitostí, které používají například soudní znalci. Nemovitosti v celé republice jsou takto pravidelně ohodnocovány a existují přesné údaje. Než získáme skutečný přehled, odvodíme jej od tržních cen nemovitostí když určíme, že by výše nájemného měla odpovídat 3% tržní ceny bytu odvozené od ceny nemovitosti. Na takový výpočet v tom kterém místě ( tyto mapy by mohl vést statistický úřad) nám stačí poměrně krátká doba. Tak tedy dostaneme pro první etapu, jejíž délku navrhujeme na 4 roky dvě konkrétní čísla – stávající nájemné a nájemné určené od ceny nemovitostí. Ve většině míst v republice bude stávající výše nájemného krýt i nájemné odvozené, jak si dokážeme dále. Nájemné by pak mělo být nejméně ve výši nutných ekonomických nákladů na provoz a údržbu domu. Tato znalost nám umožní v případě že nedojde k dohodě o výši nového nájemného, novou cenu určit. Zde bude třeba nastavit citlivě sociální kritéria, například tak, že pokud půjde o rozdíl ve výši větší než například 100%, smí pronajímatel jednostranně zvýšit nájemné pouze o oněch diskutovaných 25 % rozdílu ročně ( což není nárůst absolutní hodnoty nájemného o 25 % všude a vždy !). Současně zde musím upozornit, že právě tato procenta a všechna kriteria musí být a jistě budou předmětem vnitrostranických i koaličních jednání a tak mohou být v návrhu upravena zcela jinak! I nás nesporně čeká jednání na programové konferenci ČSSD. Z druhé strany nechceme-li klamat veřejnost, musí být návrh zákona předložen v řádném termínu, tedy v březnu aby mohl platit od 1.1.2006. Ve volebním roce podle mého názoru nic rozumného sněmovnou neprojde. V druhé etapě tedy po uplynutí 4 let bychom pak namísto odvozeného místně obvyklého nájemného pracovali se skutečně zjištěnou úrovní což by byl nadále princip zcela rutinní a podle této hladiny by bylo možné též nájemné snížit, bude-li místně obvyklá cena klesat! Návrh zákona by pak řešil i další vztahy dnes určené občanským zákoníkem. Jde například o přivolení soudu k výpovědi z nájmu, přechody nájemních smluv. Žádná z námi navrhovaných změn se však nedotkne právních jistot poctivých občanů a bude zvlášť citlivá ke starším lidem kteří se zvyšování nájemného důvodně obávají. Nyní několik příkladmých propočtů: Byt v panelovém domě velikosti 1+3 se dnes na svobodném trhu prodává na jižním městě za 1,7 mil. Kč, v průměrném okresním městě cca za 800 tisíc, na Mostecku pak za 200 tisíc. V nejdražším bytě by roční nájem činil 51 tisíc a měsíční nájemné 4,2 tis. Kč V okresním městě by roční nájem činil 24 tisíc a měsíční nájemné 2,0 tis. Kč Na Mostecku vám vyjde roční nájem 6 tisíc a měsíční nájemné 500 Kč. Jde o nájemné bez ceny služeb, tedy pouze o cenu za užívání bytu. Protože tak by domy na Mostecku za 10 let spadly, bude spodní hladina limitována ekonomicky nezbytnými náklady na bydlení, které lze individuálně pro každý dům propočítat poměrně snadno. I tento postup zákon upraví. V centru velkého města, v bytě s tržní hodnotou 4 mil. Kč činí roční nájemné 120 tis. Kč a měsíční 10.000 Kč. Právě v těchto případech by mohlo jit o navýšení velice razantní, avšak bude se dotýkat jen nepatrné části bytového fondu. To umožní jednak poskytnout adresný příspěvek těm, kteří doloží svůj reálný příjem a výdaje na bydlení, a principem postupného snižování rozdílu mezi tržním a reálným nájmem dáváme čas pro řešení situace formou výměny bytu a podobně. Pokud by dosud občan v takovém bytě platil 2,5 tisíce měsíčně a nová výše by činila 10.000 Kč, pak rozdíl je vyšší než 100% a z tohoto rozdílu by se nájemné zvyšovalo ročně o 25% tj. o 1.750 Kč ročně. Můžeme nereálně slibovat procento podstatně nižší, ale pak budeme regulovat ještě 20 let a se sociálně zaměřenou bytovou politikou to nemá nic společného. Současně by bylo dobré určit, že důchodce může na bydlení vynakládat ze svých čistých rodinných příjmů na bydlení maximálně 1/3 příjmů a zbytek mu bude z veřejných zdrojů uhrazen, přičemž by bylo vhodné takto pomáhat lidem nad 70 let trvale, nad 65 let 3 až 5 let a nad 60 let nejdéle 3 roky. Z uvedeného vyplývá, že v 90% území republiky nastane právě během 4-5 let stav, kdy reálné nájemné poklesne nebo zůstane zachováno. Jde nám především o to, aby každý občan nalezl nabídku pro něj dostupné formy bydlení ve vlastním, družstevním, nájemním obecním či soukromém domě. Proto je zcela nezbytné nalézt shodu odbornou i politickou na uvedených opatření. Náš návrh je koncipován tak, že umožní stanovit takové koeficienty, které budou předmětem společné dohody. JUDr.Ivan Přikryl náměstek ministra pro místní rozvoj odpovědný za bytovou politiku (autor je členem ČSSD)
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
cituji z:
http://www.radio.cz/cz/clanek/67599
Vydáno dne 02. 01. 2005
Činže by měly za šest let být zcela tržní
15-06-2005 14:34 | Zdeněk Vališ
Dosavadní regulované nájemné se má po čtyřech letech jeho faktického zmrazení začít zvyšovat od 1. října příštího roku. Vyplývá to z návrhu zákona, který v úterý oficiálně představil ministr pro místní rozvoj Radko Martínek. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
Nájmy by se měly zvyšovat po dobu šesti let v průměru o více než devět procent ročně. Pak by měla roční činže činit pět procent tržní ceny bytu, což by byl stav, který majitelům domů pokryje nejen náklady, ale zajistí i přiměřený zisk. Po roce 2012 by se už nájmy měly určovat jen dohodou mezi majitelem a nájemcem. Růst činží během šestiletého přechodného období by ale podle návrhu ministerstva neměl být plošný. Nejvíce, až o 18 procent za rok, by měly růst v Praze. Jinde by se nezvyšovaly vůbec, protože současné regulované nájemné je tam už dnes v podstatě na tržní úrovni. Jak říká náměstek ministra pro místní rozvoj Ivan Přikryl, při kalkulaci se vycházelo ze současných tržních cen nemovitostí. Od nich se pak odvíjí pro každou oblast určitý koeficient, který určuje, o kolik se má nájemné ročně zvyšovat.
Náměstek ministra Ivan Přikryl "Je logické, že na Praze 1 ty tržní ceny nemovitostí o od nich odvozená cena bytu jsou vyšší. Něco jiného to bude třeba v Mostě nebo v Českých Budějovicích."
Občanské sdružení majitelů domů ale podle jeho místopředsedy Roberta Aksamita považuje návrh zákona za protiústavní.
"Ústavní soud byl v této věci zcela jednoznačný, když řekl, že urychleně by měl být odstraněn stav, kdy pronajímatelé na nájemníky doplácejí. A to je samozřejmě věc, kterou tento zákon neřeší. Naopak ji odkládá. Slyšeli jsme, že celkové tempo deregulace je šest let a když vezmeme průměrně 9,3 procenta ročně, tak to je po čtyřech letech zmrazení nájmů skandálně málo."
A jaký by tedy měl být cenový skok, aby majitelé neprodělávali na nájemnících?
"Ty odhady nákladového nájemného se liší podle jednotlivých autorů. V zásadě je to něco kolem padesáti korun z metru čtverečního měsíčně. Teď je to zhruba od sedmi do třiceti sedmi korun."
Náměstek ministra Ivan Přikryl na druhé straně připomíná sociální aspekty celé záležitosti.
"My jsme už od loňského roku hledali způsob, jak docílit standardní situace, která je srovnatelná se světovou, to znamená určování výše nájemného podle nabídky a poptávky. Do této hladiny ale musíme přejít nějakým způsobem postupně. My víme, že to není ideální situace, ale myslíme si, že je tady prioritní sociální citlivost."
Návrh zákona předpokládá, že stát by měl rodinám dorovnávat ty náklady, které přesáhnou 30 procent čistých příjmů. Nejvíce jsou na očích penzisté.
"Ta sociální citlivost mimochodem spočívá v tom, že u rodin důchodců už dnes ta částka, kterou platí na bydlení, je zhruba 29,3 procent jejich příjmů. Návrh zákona je tedy uklidňující pro důchodce, protože jakýkoli nárůst nájemného by měli krytý sociálním příspěvkem."
Bude ale na to stát mít za současného stavu veřejných financí?
"Podle našich výpočtů nám zatím vychází částka tři miliardy korun. A to podle vyjádření ministerstva financí i ministerstva práce a sociálních věcí je k dispozici."
Návrh zákona má projednat vláda do konce června. Už nyní je ale jasné, že v kabinetu dojde k názorovému střetu. Unionisté a lidovci už v připomínkovém řízení žádali například zkrácení přechodného období ze šesti na čtyři roky. Jednotní nejsou v otázce deregulace nájmů ani ministři sociální demokracie. A k dalším ostrým střetům pak jistě dojde při projednávání zákona v Parlamentu. Těžko lze tedy předvídat, jak bude nakonec vypadat jeho konečná verze.
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
cituji z:
http://www.estav.cz/zpravy/plus/najemne.asp
http://www.estav.cz/zpravy/ctk/ctk658.asp