Jdi na obsah Jdi na menu
 


Do stejné řeky dvakrát?

17. 12. 2009

KAREL ČAPEK - a jeho doba ........ "jakoby se dějiny točily ve spirále času?"

http://www.lidovky.cz/ln_nazory.asp?o=0&klic=159009

OPOsmlouva a OPIčí VOLBY:

http://www.lidovky.cz/dolezal-dalsi-ceska-politicka-inovace-d82-/ln_nazory.asp?c=A091217_145434_ln_nazory_glu

cituji z:
http://www.pritomnost.cz/

Upevňování komunistické moci v Československu (1948–1956)

Jiří Kocian

Otázky týkající se zkoumání a poznání prvních let existence komunistického Československa jsou stále aktuální. Mocenský nástup komunistů v Československu se neodehrál ze dne na den a také proces upevňování nového mocenského systému probíhal v několika letech a procházel různými fázemi. Očekávání, že poválečný režim lidové demokracie přes řadu svých vad a nedostatků bude směřovat programově k obnově demokracie, zůstalo nenaplněné. Základním problémem bylo, že nejvlivnější a nejsilnější poválečná politická síla – Komunistická strana Československa – program demokratické obnovy nedodržovala a sledovala od vstupu na politickou scénu obnovené republiky základní cíl – získání absolutní moci. Pro nástup komunistů byly příznivé domácí i mezinárodní podmínky. Poválečná Evropa směřovala politicky značně doleva, zaznívaly naděje na další spolupráci systémově odlišných vítězných velmocí. Československo bylo z velké části osvobozeno Rudou armádou, toho dokázali využít komunisté, kteří se však bezprostředně po válce prezentovali jako národní politická síla a získali také sympatie řady lidí pro své odbojové zásluhy. Nemalá část poválečné společnosti komunisty podpořila nejen v parlamentních volbách v květnu 1946, ale i v době únorové vládní a politické krize v roce 1948 i v následujících letech. Ti, kteří se po válce s komunismem neztotožnili, byli po únorovém převratu buď zastrašeni, či dali najevo řadou statečných činů svůj odpor proti novému režimu, byli za to však perzekvováni, vězněni či popravováni, několik desítek tisíc lidé odešlo také do politické emigrace.
Československo bylo na počátku 50. let minulého století vystaveno silnému sovětizačnímu tlaku. Bylo to v etapě první vrcholné fáze studené války, ve které byla velmi reálná hrozba nového svě­tového konfliktu. V Československu vr­cholily vykonstruované politické pro­ce­sy, věznice a tábory nucených prací skrývaly tisíce nevinných obětí. Ekonomika byla násilně transformována ve prospěch zbrojní a těžké výroby, kolektivizační tlak postihoval desetitisíce rolníků, ne­přirozeně a rychle se měnila sociální struktura obyvatelstva.
Pod sovětským tlakem urychlované systémové přeměny přinesly záhy výrazné problémy, které se promítly do první krize režimu v letech 1953-1956, které měly svou – avšak daleko vyhrocenější – obdobu i v některých dalších středoevropských zemích sovětského bloku (NDR – 1953, Polsko a Maďarsko – 1956). Tato krize měla v československých podmínkách dvě fáze – 1953 v sociální a ekonomické oblasti, 1956 v oblasti politické a ideologické, avšak neuvedla společnost do výraznějšího pohybu.
Komunistický režim hluboce zasáhl po státním převratu v únoru 1948 do života celé společnosti. Komunistická strana byla páteří moci, bez ohledu na fakt, že počet jejích členů se po dvou prověrkách snížil z 2,5 miliónů v roce 1948 na 1,8 miliónu koncem roku 1953. Realizátory mocenského monopolu KSČ byla zhruba 200-300 tisíc funkcionářů, kteří zajišťovali plnění usnesení a politiku strany.
Od roku 1948 se vytvářela rozsáhlá síť komunistických organizací v obcích, podnicích, úřadech, školách i společenských organizacích. V roce 1952 dosahoval jejich počet přes 40 tisíc a další přibývaly. Stranické organizace měly dvojjediné poslání, samy uskutečňovaly rozhodnutí nadřízených institucí a kontrolovaly, jak je provádí státní aparát, orgány hospodářského řízení a společenských organizací. Komunistický sys­tém moci zasáhl do činnosti a změnil postavení ústavních institucí. Zrušil tradiční dělbu a kontrolu moci. Charakteristickým rysem komunistického režimu v jeho zakladatelském období byla cen­tralizace moci, centralizovaný stát. Ně­které útvary státního aparátu měly výsadní postavení. Státní plánovací úřad si udržoval nadřazenou pozici oproti tzv. hospodářským ministerstvům. M­mořádné postavení bezpečnostních útvarů, zejména Státní bezpečnosti (StB),
bylo produktem masové nezákonnosti, per­zekuce a represe, které dosáhly v zakladatelském období režimu největšího rozsahu a nejostřejších forem a na kterých se podílela StB největším dílem. Od nástupu A. Čepičky do funkce ministra národní obrany v polovině roku 1950, zejména však v důsledku vojenských plánů SSSR a rychlé výstavby velké armády, se i v Československu posunula armáda na privilegované místo ve státním aparátu. Privilegované postavení ozbrojených mocenských složek státního aparátu vnášelo do režimu rysy policejního státu a militarizace společnosti. Důležitou součástí státního aparátu a hospodářského řízení se stali v letech 1949-1956 sovětští poradci, kteří však nebyli vůči československým orgánům politicky ani ústavně odpovědní, odpovědní byli jen sovětské centrále.
Likvidace občanské společnosti patřila k základním podmínkám prosazení komunistické moci. V roce 1950 zbylo z osmi tisíc spolků, organizací a občanských sdružení působících v roce 1947 něco kolem tří set. Namísto občanské společnosti vytvořilo komunistické ve­dení pro uspokojování zájmů občanů síť organizací a spolků podřízených tzv. „obrozené“ Národní frontě.
V prvním období komunistického režimu se také dotvořil mechanismus na řízení kultury a způsob jeho působení. Všechny kulturní instituce – divadla, film, nakladatelství, galerie ap. vlastnil stát a také jejich činnost byla podřízena dohledu příslušných ministerstev informací a školství a kultury. Hromadné sdělovací prostředky byly také buď ve vlastnictví státu nebo společenských organizací. Návrhy na zavedení státní cenzury, které se objevovaly už od roku 1948, se uskutečnily zřízením Hlavní správy tiskového dohledu.
V letech 1948-1954 prošel určitým vývoje i řídící systém. V roce 1951 se v československém hospodářství uplatnil sovětský model organizace a řízení. Základem systému bylo centrální řízení prostřednictvím plánu. V době upevňování komunistické moci doznaly též rozsáhlých změn vlastnické vztahy, přetvořily se ve zcela novou strukturu. V některých oblastech hospodářství už byly dovršeny, v jiných ještě probíhaly. Průmyslové podniky byly znárodněny, ačkoliv ústava zaručovala soukromé vlastnictví podniků s počtem zaměstnanců do padesáti. Už v druhé polovině roku 1948 připravovalo komunistické vedení postupnou likvidaci soukromých živností, maloobchodu a řemesel. Tyto skupiny byly vystaveny politickému a ekonomickému tlaku a jejich likvidace se uskutečňovala pod heslem přechodu na vyšší stupeň hospodaření. Do roku 1954 zůstala jen malá část soukromých živnostníků, ostatní přešli jako kvalifikovaní dělníci do továren, stávali se členy jiných státních podniků a družstev nebo se zapojili do komunálních podniků. Likvidace soukromých živností vedla k tomu, že státní nebo státem nepřímo řízené podniky nebyly schopny zajistit služby, které dosud vykonávali soukromí vlastníci. Na rozsáhlých vlastnických přeměnách měla výrazný podíl kolektivizace zemědělství, která byla též nedílnou součástí sovětského modelu socialismu.
Důsledkem ekonomického a politického vývoje v letech 1948-1956 byla podstatná změna sociální struktury společnosti. Jejím hlavním znakem se stala nivelizace. Ta se projevila ve třech podobách: více než 90?% občanů pracovalo v podnicích a institucích, které byly ve státním vlastnictví nebo státem ovládané, a tito občané byli v pracovněprávním poměru zaměstnanců. Vrcholila likvidace středních vrstev, což výrazně přispělo k nivelizaci společnosti.
Výrazné změny prodělaly jednotlivé sociální vrstvy. Kolem čtvrt milionu dělníků postoupilo do míst v mocenském a řídícím aparátu. Do dělnických profesí přišly tisíce obětí politických čistek a jiných druhů perzekuce (dělníci z trestu a proti své vůli), včetně odsouzených v politických procesech; rychle přibýval počet zaměstnaných žen, rolníků, kteří utekli před kolektivizací do továren; velké množství dělníků z lehkého průmyslu přešlo natrvalo nebo jako brigádníci do podniků těžkého průmyslu. Druhá sociální skupina – inteligence – utrpěla citelným snížením svého společenského postavení a prestiže, což mělo sociální důsledky. Z řad příslušníků této skupiny pocházelo mnoho obětí perzekuce a naopak se do ní nepřirozeně začlenila zcela odlišná část – tzv. nová inteligence, převážně z dělníků. Proměnu prožívala zejména díky kolektivizaci i sociální vrstva rolníků. Téměř před likvidací se ocitla skupina velkých rolníků (tzv. vesnických boháčů), mnoho zemědělců opustilo hospodářství, což zvýšilo podíl zaměstnaných žen v zemědělství, a početnou skupinu tvořili družstevní rolníci.
Období upevňování moci komunistické nadvlády v Československu vyústilo v jeho první krizi. V letech 1953–1956 postihla všechny oblasti: politickou, hospodářskou i kulturní. Vynutila si korektury dosavadní politiky; následovaly nepodstatné úpravy vztahu společnosti a moci: zmírnění nezákonností, změny v hospodářské politice a uvolnění poměrů v kultuře. Samotný rok 1956 v Československu, pro některé poněkud až příliš klidný rok, zůstal však ve společnosti v mnoha ohledech výrazně zakódován, jak ukázaly liberalizační trendy sílící zde od poloviny šedesátých let.

 

cituji z:
http://www.pritomnost.cz/
Ukázka z nového čísla PROSINEC 2009

OBSAH:

PRŮVODCE PŘÍTOMNOSTÍ
Ivan Malý / Martin Riegl

MONITORING
Události třetího čtvrtletí roku 2009

UDÁLOSTI VE SVĚTĚ
The Star, Newsweek, Argumenty i fakty

SOCIALISMUS
Socialismus. Socialismus? Socialismus?!? Erazim Kohák
Socialisté v dnešní Evropě Rudolf Kučera
Německá levice na rozcestí Ivan Štern
Červánky v Latinské Americe – hrozba nebo nevyhnutelnost?
Socialisté: třetí cesta, druhá síla Petr Sokol
Upevňování komunistické moci v Československu ( 1948 – 1956 ) Jiří Kocián
Česká marxistická historiografie – mezi experimentem a ideologií Bohumil Jiroušek

PROBLÉMY ČESKÉ VĚDY
Postřehy k reformě financování výzkumu a vývoje Jiří Zlatuška
Teorie nevzdělanosti a krize humanitních věd Doubravka Olšáková
Aplikovaný versus základní výzkum. Problém české vědy Lubomír Sedlák
Společenské změny, jejich aktéři a naše současnost Jan Hartl

EKONOMIKA
Rozhovor s Edmundem Phelpsem Lukáš Kovanda
Je to o zdravotnictví Martin Jan Stránský

NOVÉ KNIHY
O českém společenství poutníků dějinami Ivan Malý
Tolerantní i radikální Lukáš Rychetský

KULTURA
Malé zamyšlení nad tibetským malířstvím Nora Jelínková
Japonská média a společnost: mediace skandálu Igor Pruša
Být snadno identifikovatelným Čechem zde není dobrá vizitka ( Rozhovor s Taťjánou Langáškovou ) Ivan Malý

CAUSA
Demokracie připadla jiným, aneb pozadí kauzy Blackwater a smšťování veřejné sféry W. A. Cohn

NEJDE JEN O SLOVA
Atributy socialismu Jan Horálek

POST SCRIPTUM
Je čas odvolat prezidenta Martin Jan Stránský